Kam vede současná stavba tratí? Líbí se tratě závodníkům? Líbí se tratě veteránům? Líbí se tratě příchozím? Nebo je to všem jedno, hlavně že je na shromaždišti pivo a stánek s prodejem ponožek. Klade si vůbec někdo dnes tyto otázky?
Bohužel si myslím, že ve stavbě tratí je obecně co dohánět. Toto téma nadhazuji už několik let na našich valných hromadách, ale bez úspěchu. Stavba tratí je hned po kvalitní mapě druhou nejdůležitější součástí závodu. Je pak už skoro jedno, jak daleko je parkoviště, co prodávají ve stánku s občerstvením a v čem všem je možné soutěžit mimo orientačního běhu.

Často slýchám stížnosti na stavbu tratí, zejména pro veteránské kategorie. Ono je ale jasné, jak to vzniká. Stavitel postaví hlavní kategorii a pak už jen spojuje kontroly v rámci stavby ostatních kategorií. Když zohledníme časové měřítko, kdy na stavbu už není čas a např. mapaři dodají mapu na poslední chvíli, tak logicky z toho nevyleze nic dobrého.
Je to velká škoda. Orienťák většina běžců nedělá pro výsledky, ale pro víkendovou zábavu. Navíc za to platí na celostátních závodech téměř 200 Kč za závod, což není málo. Potom nechápu, proč tomuto faktu neuzpůsobí stavitel tratě pro "ostatní" kategorie. Realita pak je ta, že existuje seznam pořadatelů, kam se prostě nejezdí...
V dřívějších letech se stavbě tratí věnovalo více lidí, v oddílech docházelo ke korekcím, které byly prospěšné. Konzultace tratí probíhaly automaticky a nebylo problém si nechat poradit od zkušenějšího člena oddílu. Dnešní mladí stavitelé moc neberou ohledy na jiné kategorie. Přitom by stačilo tratě včas zkonzultovat v oddíle se spektrem zástupců různých věkových kategorií. Proč tedy toto neprobíhá? Proč se stále dokola staví tratě se zásadními chybami?
Myslím, že by se s tím dalo něco dělat. Stačí se jen krátce zamyslet, pro koho to vlastně děláme. Vetoši určitě nechtějí mít fyzicky náročné tratě v kopcích, naopak příchozí také asi nejsou moc nadšeni z dlouhé orientačně složité tratě. To se také může stát, že už je na dalším závodě neuvidíme!